Jóga mě provází už od dětství. Vzpomínám si na velkou zářivou bustu muže s dlouhými vlnitými vlasy a ušlechtilým výrazem v obličeji, která dlouhá leta stála na skříni v obývacím pokoji. Byl to jogín a guru mého pradědečka, Paramhansa Jógananda. V době mého pradědy nebylo široké povědomí o tom, co je joga, a jogíni se házeli do jednoho pytle s pouličními fakíry, kouzelníky či náboženskými fanatiky. Dnes je tomu naopak. Neznám snad nikoho, kdo by jógu nezkusil. Zorientovat se v tak pestré nabídce jógových stylů není jednoduché, trvalo mi několik let, než jsem si našla ten svůj styl, svoji cestu, kterou je Iyengar jóga.

Jógu vnímám především jako léčitelský systém, protože nás učí být si sami sobě dobrými léčiteli bez pomoci vnějších prostředků. Je to terapeutický nástroj, který nás vede dovnitř, k hlubšímu poznávání sebe sama. Díky kontinuální praxi jsem si postupem času uvědomila, že v závislosti na měnícím se mém těle se mění i mé myšlení. Jógu si představuji jako objevnou cestu transformace, na které překonáváme vlastní hranice fyzického těla a boříme již z dětství nastavené vzorce bránící nám být v harmonii sami se sebou.